PEŘÍ

Nabažiac sa toho, urobila pokus potajme poznať aj ostatných z družiny. Dôverná, v duševnom zmysle bezprostredná známosť s Tristanom bola jej popudom.

Objavila rozkošnú hru:

S Tristanom bola vzdušne úchylná - živel na dýchanie.

S Vnukom v temnotách elektrická, bavili sa na prskanie iskier.

S Vratkom červená niť na blúdenie izbami, hrali sa na spájanie detských príhod.

S Uhrom musela byť dávna, ďaleká, najčastejšie cíp l´Ile de Seine, hlboko prečnievajúci do iného živlu.

S Kadancom sa dotýkala tykadlami neznámych ľudí, bavili sa na panoptikum.

So starým pánom, ktorý sa navliekol mimovoľne na je červenú niť, bola vnučkou, nazízala za oponu alebo škárou, veľmi sa bála staroby.

Tristan sa len usmieval, že sa hrá na guvernantku talentov, lebo naozaj nežiarlil, aspoň zatiaľ. Okrem toho jej mohol hovoriť v prestávkach medzi prácou i najfantastickejšie nezmysly. A ona roznietená, prestávala usudzovať normálne.

Dominik Tatarka, Panna zázračnica

​

Anabella je přesně ten typ člověka, který vás uhrane, je to ten typ člověk s neuvěřitelným charakterem. Okamžitě se stanete na něm závislí, jako by to byla nějaká vaše droga, cítíte, že potřebujete víc a víc. Ale zároveň je tam něco, co vám na ni nesedí. Proč je tak záhadná, proč je tak smutná a nešťastná? Vždyť přece krásní lidé takové problémy nemají. Martina

 

Často trávila svůj čas ve společnosti mladých umělců, kteří ji milovali a nedovedli by si bez ní představit život. Byla pro ně múzou, legendou, inspirací a touhou, díky které se ji snažili převést do umění v jakékoliv podobě každý dle svého stylu.

Andrea

 

I když je v plné místnosti, stále jako by byla sama, myšlenkami mimo a z jejího opuštění ji nikdo nedokáže vytrhnout.

Veronika

 

Annabela. Stojící socha v tanečním sále. Obraz v galerii.

… Vedle obrazu stál nápis s jeho názvem - Ego.

Zuzana

 

Pro správnou interpretaci Anabely jako postavy, je bezpodmínečně nutné ji zasadit do dobového kontextu této novely. Je mimořádně důležité uvědomit si, že tato postava nevisí ve vzduchoprázdnu, ba naopak je zasazena do velmi konkrétních reálií. A to ne bez záměru. Musíme si uvědomit z jakého prostředí Anabela vychází.  To, že její původ a předchozí zkušenosti jsou popsány jen velmi mlhavě a spíše v náznacích není bez náhody.

Petra

 

Já najdu ji. Najdu Anabellu.

Josef

​

„Darmo hľadíte. Ako vlk na mňa nezazerajte: Kde je? Kde je? Stratila sa. Niet jej, niet. Hľadajte ju. Rodičov, chudera, drahá slečna Anabella, stratila. U rodičov teda nie je. Volali sme jej tetu do Podzámku, na lesnú správu. To je jej celá rodina. Vravím: nie je tu, neprišla. Hľadajte ju. Videl som, ako posledný raz prišla domov, ako bez duše, dobitá. Nohy ju niesť nechceli. A kamarátke, slečne Kalabovej, ak ju poznáte, mala povedať: Už ma to nebaví, už ma nič nebaví. Aj žiť sa mi odnechcelo. Eh, vy! Nikoho si nevážite, lebo ani seba si nevážite, hastroši, lapikurkári. Na lavicu vás vytiahnuť a vyťať vás, vyťať. Rodič si vychová dcéru, opatruje ju, rosičku, a vy, vy vydriduchovia, strašiaci do kapusty, vy si jej trúfate, neomalenci, vyviesť čosi také, že padne ako zabitá. Pánko, nemali ste sestru, viete, radšej sa straťte, kým ma zlosť nepochytí.“

Dominik Tatarka, Panna Zázračnica

​

hrají:

Josef Ferenc, Veronika Helánová, Martina Klevetová, Andrea Rudická, Petra Stupková, Zuzana Švarcová

 

režie:

Eva Lietavová

 

Inscenace vznikala během celoročního setkávání skupiny dospělých v dramaťáku RáDi.